Do roku 1821 nebyla ve Vidči škola. Děti měly chodit do Zubří, ale pro velkou vzdálenost tam málokdo chodil. Poprvé se začalo ve Vidči učit v roce 1821 v najaté místnosti domu č. 13.

O založení školy se nejvíce zasloužil bohatý rolník Josef Jurča a prvním učitelem byl ustanoven Josef Dobeš. Po něm nastoupil Josef Šobr, za kterého byla škola přeložena do domu č. 22, který také patřil Josefu Jurčovi. Pak se vyučovalo v domě č. 27.

Až do roku 1838 byl nákladem panství rožnovského a robotníků videčských postaven přízemek budovy školní o jedné třídě a též i bytem pro učitele. V listopadu 1838 byla škola vysvěcena a roku 1854 prohlášena za samostatnou. V letech 1885 a 1899 byly při ní vykonány přístavby ještě pro dvě nové učírny. Přestože škola v obci byla, neumělo  roce 1890 37% občanů číst a psát. V roce 1900 to bylo ještě 22% obyvatel. Školní docházka žáků nebyla dobrá. Nedbalí občané byli i pokutováni, ale náprava postupovala velmi pomalu. Hodně se zlepšili v roce 1922-23, kdy napsal do školní kroniky řídící učitel Macháček: “Vidčané konečně poznali, že jen dobrá návštěva školy může jejich dětem dáti ten nejlepší statek, jejž mol nekazí a rez nežere, a to jest učení.”

Žáků ve škole přibývalo a stávající prostory byly čím dál víc nevyhovující. Už výnosem okresního školského výboru ve Valašském Meziříčí ze dne 20. 2. 1928 bylo rozhodnuto, že budova obecní školy ve Vidči se nedá nijak více rozšířit, a proto bylo uloženo stavět ve Vidči novou budovu školní.

Bývalý učitel Š. Tvarůžek na tuto situaci vzpomíná: “1. 2. 1934 jsem nastoupil jako mladý učitel na národní školu do Vidče. Škola, do které jsem nastoupil, byla již z konce minulého století a byla ve velmi chatrném stavu. Do roku 1938 jsme učili bez změny 7 tříd ve 4 učebnách. Stavy dětí se pohybovaly až okolo 50 žáků ve třídě.” Tehdejší velmi pokrokový starosta Jan Míček řešil situaci rázným způsobem. Obešel úřady, ujal se shánění peněz a prosadil stavbu nové školní budovy, o které už bylo rozhodnuto v roce 1928.

Proto se 26. 3. 1939 začala bourat stará škola. Děti se mezitím vyučovaly na faře, v obecním domě, v balírně za potokem, v Besedním domě a v hostinci U Hanáčků.

Na pouť 5. 7. 1939 došlo k významné události. Pan farář Myška světil základní kámen nové videčské školy. Plány vypracoval architekt Kupka a podle rozpočtu měla stát 890 000Kč. Přes nesnáze se zajištěním této finanční částky i stavebního materiálu v počátcích války, pokračovala stavba fantastickým tempem. Dokončena byla na podzim roku 1940.

Nová školní budova byla otevřena a vysvěcena 10. 11. 1940 za účasti Gustava Hrejsy, vrchního odborového rady ministerstva financí a Květoslava Růžičky, okresního hejtmana ve Valašském Meziříčí. Školu vysvětil kanovník a děkan Josef Seget z Rožnova pod Radhoštěm.

Tato školní budova slouží dodnes. Byla postavena za jeden jediný rok! Dnes se jí říká “stará škola”, poněvadž od roku 1968 do roku 1972 se k této “staré škole” přistavila “nová škola”.

V roce 2005 byly v budově tzv. “staré školy“ kompletně vyměněny a zrekonstruovány veškeré rozvody elektřiny a celá tato budova byla zároveň vymalována. Nový kabát učeben a místností je velkým zpříjemněním pro všechny, žáky i učitele.

Školní jídelna při ZŠ prošla náročnou renovací a modernizací v roce 2004 ve výši několika miliónů korun a byla zcela nově moderně vybavena ke spokojenosti všech, kteří v ní pracují, učitelů, žáků a i dalších občanů, kteří zde docházejí na obědy.

To ovšem není s přístavbami k naší škole všechno. V roce 1990  se začala stavět dávno plánovaná tělocvična. Bylo to na ostudu. Taková velká obec a nebylo kde cvičit.

Při politických i společenských změnách v celém státě v roce 1989 se začalo i ve Vidči mluvit o tom, co všechno by se mělo změnit a postavit. Jako první padlo rozhodnutí na tělocvičnu. Mluvilo se o ní totiž už dlouho a pořád se jen slibovalo. Byl dokonce zadán i projekt, ale pořád se stavba pro nějaké překážky nemohla začít. Největším problémem byly peníze.

V nadšení, které vládlo mezi lidmi hned po sametové revoluci, si však nikdo moc otázku peněz nepřipouštěl. Zahájení stavby tělocvičny se stalo prestižní záležitostí.

Kronika obce od roku 1976 do roku 1994 vypovídá, že chybělo málo a dnes tělocvična nebyla. Zásluhou obětavých lidí, neúnavného shánění peněz OÚ až na ministerstvu školství a financí, v okrese a jinde, se stavba dostavila. Slavnostní výkop byl proveden na podzim v roce 1990.

Po dokončení zemních prací se pomalu vyloupla z lešení mohutná stavba, na kterou se začala montovat a přikrývat střecha. Všichni občané sledovali, jak stavba pokračuje. Dvakrát jí hrozilo zakonzervování – při hrubé stavbě a pak těsně před dokončením. Nakonec však byly všemi možnými pákami sehnány peníze a stavba dokončena. Ke kolaudaci došlo 25. 2. 1994.

Velký svátek pro obec byl 5.březen 1994, kdy se tělocvična a další části stavby předávaly veřejnosti. V celé budově není jen krásný sál ke cvičení, ale jsou tam i vybavené šatny, nářaďovny a sprchy.  V přízemí budovy jsou školní dílny, sauna, menší obchod (služby) a moderní bar.

Dnes je celá budova tělocvičny využívána dětmi ze ZŠ, MŠ , ale také videčskou veřejností a málokdo si vzpomene, kolik to stálo úsilí, tak účelnou a pěknou stavbu vybudovat. A už málokdo ví, že to stálo skoro 10 miliónů a to včetně úpravy jejího okolí. V tělocvičně byla v roce 2004 nově zrekonstruována podlaha, byl položen moderní kvalitní povrch.

autor:  Mgr. Petr Liška

Sdílet: