V letošním školním roce jsme beznákladově rekonstruovali učebnu dílen na škole. Toto „skladiště“ nepoužívaných stolů, ponků, svěráků a nářadí jsme tak trošku uklidili, přemístili a uvolněné prostory využili pro vytvoření nového pracovního prostředí.
Upravená místnost (největší učebna na škole)dnes slouží jako učebna hudební a výtvarné výchovy. U nás působící ZUŠ Valašské Meziříčí si zde nastěhovala klavír a stojany na malování. Provozuje zde zájmovou činnost našich žáků v oboru hudebním a výtvarném. My samozřejmě podle potřeby tuto učebnu využíváme pro výuku ve všech výchovných předmětech.
Hoblice a ponky jsme umístili na školním dvoře pod přístřeškem. Vznikl zde pracovní prostor pro výuku, kterému říkáme tak trošku nadneseně dílny.
Každý pěkný den v pracovním vyučování prvního stupně jsme s žáky tyto prostory využili k pracovním činnostem. Když jsem uviděl s jakým nadšením žáci začali řezat, brousit, zatloukat, měl jsem radost z tohoto rozhodnutí využít nepoužívané nářadí a vytvořit všechna tato pracoviště.
První výrobky – kostka na hraní i krmítko pro ptáky byly vyrobeny s takovým zápalem, že jsem se nestačil divit. Žáci se dnes těší na každou další hodinu výchovy.
Měl jsem také velmi příjemný pocit, když jsem navštívil žáky 2.stupně v hodině HV. Seděli na sedačce i na zemi kolem klavíru a paní učitelky. Vládla zde příjemná pohoda a spokojenost. Výtvarníci třídu krásně podzimně vyzdobili obrázky a draky a tím umocnili pocit rodinného prostředí.
Vždyť ono vlastně nejde o to jak bude zazpívaná ta nová písnička, jak moc realistický bude namalován obrázek, či o to, jak řemeslně dokonale bude zpracováno krmítko pro ptáčky.
Pokud žáci v hodinách výchov získají kladný vztah k práci, přírodě, životnímu prostředí, kamarádům, rodičům, starým lidem, ke společnosti, ke své vlasti, ke zvířatům, k věcem, ke kráse, k dobru, …, pak mají vyhráno a my splněno. Pokud se žáci naučí vnímat dobro, naučí se pomáhat druhým, chápat jiné lidi, vážit si jich i jejich názorů, vážit si sami sebe, pokud se naučí vnímat krásy tohoto světa, pak vyrostou pro radost rodičů a my se nemusíme bát o jejich budoucnost.
Mgr. Zdeněk Chrástecký
