V úterý 30. října se sedm žáků z osmé a deváté třídy zúčastnilo školního kola Olympiády z českého jazyka. Soutěž měla část jazykovou a slohovou, v níž měli žáci libovolnou formou zpracovat téma: Za to ti patří dík. Mezi deváťáky se se svou prací neztratila ani Eva Večerková z 8. třídy, se svým dopisem.
Celkové výsledky OČJ: 1. František Adam
2. Karolína Smutková
3. Eva Petruželová
A zde je sloh Evy Večerkové:
Milá maminko,
Chtěla jsem ti poděkovat a zároveň se i omluvit. Když jsem před rokem utekla z domu, nechápala jsem, jak moc jsi mě měla ráda a co všechno jsi obětovala, když sis mě vzala v mých čtyřech letech z dětského domova. Starala ses o mě, vychovávala, s láskou a porozuměním jsi vždy přecházela moje špatnosti, co jsem prováděla. Chtěla bych Ti popsat, co jsem prožívala, když jsem se před rokem dozvěděla, že jsem adoptovaná. Ale povím Ti to od začátku.
Asi týden před mými patnáctinami mi bratr v neuváženosti a rozčilení řekl, že k Vám nepatřím, protože jsem jiná než otec a ty. V té chvíli mě to napadlo. Už dlouho jsem si připadala jiná a cítila, že do vaší rodiny nepatřím, tak jsem začala pátrat po své minulosti. Stačil mi týden, zjistila jsem vše o své biologické rodině, ale když jsem zjistila, že moje matka zemřela a můj otec je odsouzen na doživotí za vraždu, cítila jsem se jako vyvrhel společnosti.
A když jsi se pak na mě rozhněvala, kvůli špatným známkám, tak jsem si uvědomila, že s takovým biologickým otcem- vrahem, bys neměla být nijak spojována, nedošlo mi, že mě miluješ a jedinou mou rodinou jsi Ty, proto jsem utekla, ale po čase jsem už nedokázala se skrývat a stesk po mé pravé rodině – po Tobě, je silnější než já. A když jsem ti napsala anonymní dopis a ty jsi mne poznala a odepsala samé krásné věci, vše jsem pochopila. Za to všechno Ti patří díky.
Chci tě požádat, jestli bych se nemohla vrátit? Slibuji, že se začnu pořádně učit a budu nejlepší dcera, jakou by sis mohla přát.
Tvá pokorná dcera Verča