Úspěšně ukončený školní rok je nutné zakončit třídní exkurzí. Po loňské exkurzi do Olomouce jsme se letos rozhodli pro více hardcorovou verzi školního výletu. Kam? No přeci do nepoznaných končin naší republiky! Jak? No přece na kole!
Ráno 12. června jsme se sjeli na vlakové nádraží ve Valašském Meziříčí. Abychom alespoň částečně ulevili našim nohám při cestě do místa letošní třídní exkurze do Městečka Trnávky, využili jsme vlaku Českých drah, který nás popovezl do místa startu našeho opravdového putování, do Olomouce. Hanácká metropole nás přivítala pošmourným počasím. Co už, nejsme z cukru a přece se nebojíme trochy vody! Naše batohy jsme složili do přistaveného doprovodného vozidla a vyrazili jsme, někteří možná s trochou obav, vstříc 65 kilometrům dnešní etapy.
S cedulí značící konec Olomouce ustal déšť a začalo vysvítat slunce. Kilometry na rovné Hané se nám na místní cyklostezce spojující Olomouc a Mohelnici dařilo polykat ve vynikajícím tempu a po hodině a tři čtvrtě jsme dorazili do Hanáckých Benátek – Litovle, pomyslné poloviny naší trasy. Po menším odpočinku jsme vyrazili do té „horší“ již mírně se vlnící poloviny naší trasy. Po pár zádrhelech v podobě „kopců“ na Hané 😊 a jednom karambolu (MADLA!) jsme o půl druhé dorazili do cíle naší etapy – Městečka Trnávky.
Po nezbytném a zaslouženém obědě a osvěžení těla i ducha jsme se zde vrhli do práce. Prvním úkolem bylo postavit si ubytování – stan Herkules, ve kterém budeme další dvě noci spát. Dalším úkolem bylo již „udělat si spaní“. Po dokončení těchto činností jsme se prošli po vesnici, ukázali si její pamětihodnosti, doplnili zásoby a podvečer jsme strávili na místním koupališti dalším osvěžením těla, hrou fotbalu na boso a badmintonu. Klidnou noc jsme strávili v našem dočasném ubytování – Herkulovi. Za zvuků lehkého podřimování a občasných návštěv místních kocourů jsme se druhý den probudili do lehce zamračeného rána.
Ve čtvrtek 13. června jsme měli naplánovaný cyklopřesun do Mladějova na Moravě a dopolední program v této obci. Po důkladném zhodnocení stavu našich osmáků jsme se rozhodli, že trasu upravíme a na její dvě třetiny využijeme opět služeb Českých drah. V Mladějově na nás čekal kůň Boran a osel Oskar. Po osedlání Borana se naši žáci na jeho hřbetě svezli a vyzkoušeli si, že rčení -nejkrásnější pohled na svět je z koňského hřbetu není jenom fráze ale skutečnost. Po návratu do Městečka Trnávky a obnově sil jsme večer zakončili na hradě Cimburku opékáním špekáčků, hraním her a diverzantskou akcí s cílem ukořistění třešní. Po uložení se pod stan či širé nebe se po chvilce ozývalo již jen spokojené podřimování notně unavených osmáků.
Páteční program byl již ryze odpočinkový. Aby naše exkurze měla i výchovně vzdělávací přesah navštívili jsme výstavu pořádanou v nedalekém městě Jevíčku s názvem Konec druhé světové války v Jevíčku. Po návratu do Městečka Trnávky jsme zbourali naše ubytování, nabalili si batohy a pomalu se začali vracet do reality. Poslední 28 kilometrový „švih“ do Mohelnice jsme zvládli bravurně a společně s Valašským expresem jsme uháněli do Valašského Meziříčí, kde jsme naši exkurzi ukončili.
Sečteno a podtrženo. Za tyto tři dny najeli celkem 116 kilometrů, nastoupali 700 výškových metrů, zažili jeden karambol, jeden atak křečí do stehenních svalů, nepropíchli ani jednu duši v plášti, lehce zmokli a poté se ještě více připálili na slunci, ale jsme hlavně zažili spoustu zážitků, které si budeme, doufám, dlouho pamatovat.
Velké poděkování patří mému ostřílenému souputníkovi Mgr. Ondřeji Maňákovi, který si námi na tento drsnější výlet troufnul, dětem za perfektní přípravu na tuto akci a vynikající chování v průběhu celé exkurze. Dík patří i mé rodině za zajištění nezbytné logistiky na této naší třídní akci.
Tak co vymyslíme příští rok?
Michal Modrlák
