V úterý 30. listopadu se na naší škole konalo školní kolo Olympiády z českého jazyka, které je určeno žákům 8. a 9. tříd. Z pěti zúčastněných žáků si v části jazykové i části slohové nejlépe počínal Štěpán Bařina z 9. třídy. jeho slohová práce na téma Naštěstí jsem si to včas vyžehlil se mi velmi líbila. Oceňuji nápad i lehkost Štěpánova vyjádření. Jako vítěž postupuje do okresního kola.
J. Pečálková
Slohový úkol – Olympiáda v českém jazyce
Naštěstí jsem si to včas vyžehlil
„Slyšíte? Říkám, že se mi ztratil gauč!“
„Nemusíte tak křičet, už jste mi to řekl třikrát, já to slyším.“
„Ale vždyť vy vůbec nereagujete! Furt jenom něco sepisujete!“
„Klid, klid, to vám teď nebudu vysvětlovat. Radši mi povězte, jak ten váš gauč vypadal, ano?“
„Křeslo.“
„Jaké křeslo?“
„Křeslo! Ztratilo se mi křeslo, ne gauč!“
„Vždyť jste říkal, že… Ale vždyť je to jedno. Takže postupně, jak to vaše křeslo vypadalo a jak jste o něj přišel?“ Takhle to v kanceláři soukromého detektiva Pazdírka vypadalo už dobrou čtvrthodinku. Přišek k němu ohlásit zmizení křesla/gauče jakýsi holohlavý muž, jenž se zajisté z pouhého rozrušení zapomněl představit, a teď se jal vyprávět, jak k celé události došlo.
„Víte, to jsem jednou seděl s manželkou u televize – bylo to v osm večer, protože zrovna začínala ta soutěž, jak v ní vyhrál nějaký Ondřej z Lhotky. Pamatujete se, že?“
„Samozřejmě, jen pokračujte,“ odbyl detektiv plešatce, který mu pomalu začal lézt na nervy.
„Takže jsme se tak dívali,“ pokračoval muž, „a já se najednou ohnal po nějakém komárovi, co zrovna letěl kolem, ale místo něj jsem trefil manželčinu sklenku vína a ono se vylilo přímo na její nové hadry, které si zrovna včera dovezla z Berlína. Naštěstí jsem si to včas vyžehlil, protože jak se to vylilo, všiml jsem si, že se dívá z okna někam k sousedům, tak jsem rychle svlékl triko a jsem ho místo toho politého oblečení. Myslím, že si toho nevšimla, jen ráno byl z obýváku slyšet řev, a když jsem se šel podívat, co se děje, křeslo bylo pryč.“
Nenadálé ticho probudilo dřímajícího Pazdírka: „Výborně, výborně podíváme se na to.“ Vykřikl a zdvořile vyprovodil muže k východu.
Případ o ztraceném křesle má dodnes schovaný v rodinné knihovně.
Štěpán Bařina, 9. třída