Každoročně pořádá Česká pošta soutěž v psaní dopisů na určité téma.
Vloni v kategorii do 12 let vyhrála E. Petruželová a letos, v kategorii 13 až 15 let, zvítězila Karolína Smutková ze 7. třídy, a tak zopakovala velký úspěch v této celostátní soutěži.
A zde je dopis, který zvítězil:
Téma: Všem, kterým na nás záleží
Zdravím Vás,
jsem vysoký starý strom. Mým domovem je už více jak sto let mýtina přímo uprostřed lesa. Během celých těch let jsem se nemohl ani o kousíček pohnout, a tak jsem celé ty roky přemýšlel. Častokrát jsem přemýšlel na naprosto nedůležitými věcmi, ale až ve stáří jsem poznal, co je důležité. Také jsem zjistil, že pokud se o své myšlenky s nikým nepodělím, zůstanou nevyužity. Proto Vám tedy píšu, chci, abyste věděli, co je pro budoucnost důležité a abyste se poučili ze starých a stále opakovaných chyb.
Z celého lesa jsem nejvyšší, a tak vidím na celý les a ještě dál. Znám zde každý strom a pokaždé je mi líto, když z mého života zmizí. Každé ráno vidím ptáčky usedat do korun stromů. Každé ráno vidím stříbrné potůčky omývat kameny. Každé ráno slyším a cítím les. Můžete se jet podívat na všech sedm divů světa, ale myslím, že já jsem součástí toho osmého, a je škoda, že si to málokdo uvědomuje. Všechny divy světa jsou náležitě obdivovány a chráněny, tak proč ne les? Bez sedmi divů světa by se člověk obešel, ale bez nás?
Jsou jistě jiné zdroje tepla než oheň. Ale na co by člověk psal? A co by dýchal? Vždyť deštné pralesy jsou plícemi Země. Bez stromů by jistě neexistovala spousta slavných děl. Na co by Shakespeare napsal Romea a Julii? Čím by Leonardo Da Vinci namaloval Monu Lisu? Nábytek z kovu a plastu by každého brzo přestal bavit.
Les je také domovem mnoha živočichů a rostlin. Kde by datel hledal dřevokazný hmyz? Stromy dokáží člověku dodat energii, ale málokterý z lidí je ochotný tuto energii zase nahradit. Nikdo si také neuvědomuje, že by lidstvo bez stromů přišlo také o hudbu. Velká část hudebních nástrojů je vyráběna právě ze dřeva. Tento materiál lze samozřejmě nahradit jiným, ale i zvuk se společně s materiálem změní.
Nikdo by už taky nikdy nenapsal žádný dopis. Existují sice e-maily, ale ty jsou neosobní. Když čtete dopis, má to své nezaměnitelné kouzlo. O člověku Vám dopis něco řekne. Každý má jiné písmo. Jakmile dopis vytáhnete, něco ucítíte. Například Vám nos polechtá jemná nasládlá vůně a oči potěší krásná vyumělkovaná písmena a ihned víte, že tento dopis je od babičky a o to víc se těšíte na samotný obsah. Ručně psaný dopis vás tedy může potěšit, aniž byste si ho přečetli. E-mail toto kouzlo postrádá.
Ovšem věštci ve starém Babylóně věřili, že osud každého je zapsán ve hvězdách již před jeho narozením. Každý večer si znovu a znovu prohlížím noční nebe. Někdy mám pocit, že hvězdy jsou dírky v podlaze ráje. Pokud měli staří Babyloňané pravdu, tak můžu jenom doufat, že mi bude nebe nakloněno. Tentokrát se ovšem nejedná o metaforu.
Každé léto vídám děti běhávat po lese při sbírání hub, každou zimu hledají v lese zvířata útočiště a každým dnem slyším ťukávat datly. Je mi smutno při pomyšlení, že by tomuto mohl být někdy konec. Nebylo by i Vám líto, kdybyste už nikdy neslyšeli onen charakteristický zvuk a necítili neopakovatelnou vůni lesa?
Já, letitý strom, doufám, že jsem své myšlenky alespoň nějak využili. Chci, abyste věděli, že my, malé i velké stromy, chceme být, lidé, s Vámi.
Strom z mýtiny