V únorovém vydání Spektra Rožnovska jsme psali o vzniku Valašenky z Vidče a o jeho zakladatelce Barboře Kantorkové, která folklorní dětský soubor úspěšně vedla osm let až do roku 1961, kdy se odstěhovala do Brna. Valašenka osiřela a hledala nového vedoucího. Souboru se v roce 1963 ujala Růžena Zetková, která v té době začala ve Vidči vyučovat na místní základní škole.
Jak je zřejmé ze zápisů v kronice Valašenky, 23letá Růžena Zetková převzala soubor s téměř nulovými zkušenostmi. V té době byla maminkou dvouletého a ročního syna. Velmi proto oceňovala pomoc učitele Štěpána Tvarůžka, který ji v práci nejen povzbuzoval, ale na zkouškách vypomáhal hrou na harmoniku a zajišťoval také cimbálovou muziku na vystoupení. Jejich počet se však podstatně snížil v porovnání s obdobím, kdy soubor vedla Barbora Kantorková. To byl také důvod poklesu zájmu dětí o Valašenku. Když v polovině šedesátých let po hromadném vystoupení v Ostravě téměř celý soubor onemocněl úplavicí, hrozil jeho zánik.
Ke „vzkříšení“ Valašenky došlo až v roce 1970, kdy nejnáročnějčí období mateřských povinností Růženě Zetkové pominulo, navíc načerpala nové zkušenosti a Valašenku postavila na nohy. Jak dodnes vzpomínají pamětníci, byly to nohy velmi pevné. Významnou roli v té době sehrál vliv Jednotného zemědělského družstva ve Vidči, které v lednu 1973 zakoupilo první cimbál. Zhotovil ho místní výrobce JosefCáb a jeho syn Josef začal postupně učit šest zájemců. Podařilo se tak obnovit tradici Valašenky, kdy za Barbory Kantorkové vystoupení členů souboru doprovázela hra na malý cimbál. Tak je tomu ostatně dodnes.
Kreativní program
Videčtí zemědělci pomohli Valašence nejen finančně, ale byli i skvělí organizátoři a vyhledávali příležitosti pro vystoupení souboru. Z kroniky vyplývá, že zatímco v roce 1971 se na veřejnosti Valašenka představila devětkrát, o rok později absolvovala 25 vystoupení. V dalších letech se jejich počet ještě zvyšoval. Děti často zpívaly ve Vidči, v rožnovském valašském muzeu i na různých festivalech a oslavách. U příležitosti Mezinárodního dne žen absolvovaly na Rožnovsku i pět koncertů v jeden den.
Růžena Zetková přitom dbala na kreativní program, který obměňovala a doslova šila na míru při různých vystoupeních. Jejich součástí byla často vyprávění, která vtipnou formou divákům popisovala události jim známé a blízké. Měla příznivou odezvu nejen při zahajování videčských turnajů v kopané, ale i při slavnostním otevírání prodejny Jednoty, kina, ale například i při vítání školního inspektora, který přijel zkontrolovat výuku do videčské školy.
Pro ilustraci zveřejňujeme vyprávění Valašenky při jejím vystoupení u příležitosti slavnostního zahájení provozu videčského kina. V tom starém filmy promítal pan Koleček, který v kině působil dlouhá léta.
OTVÍRÁNÍ NOVÉHO KINA
Tož vitajte všeci v téj naší dědině.
Že sa vám tu dobře sedí v našem novém kině?
Tož my z Valašenky Vás všecky vícéme,
valašskú pěsničku vám aji zazpívéme.
V našem starém kině strýc Koleček vládnúl,
a tým novým kinem celý nám omládnúl.
Šak eště ve starém kině případ sa mu stál,
do přístroja ze začátku druhý díl hneď dál.
Detektyvka napínavá plná mrtvol byla,
šak tym dalším prvním dílem všecky oživila.
Potem jednúc sa ten přístroj v púlce pokazíl,
a za chvílu strýc Koleček už v hledišti byl:
„Že to sám nespravím, to ai předpokládám,
potichu tu buďte všeci, film vám dovykládám“.
A tu v novém kině při svéj horlivosti
na oponu nám promítál nové události.
Ale my vás strýcu všeci rádi máme,
a tu další pěsničku pro vás zazpíváme.
Vystoupení Valašenky u příležitosti oslav MDŽ
„Jedna věc, ta je už istá, že sa dneska sláva chystá.
MDŽ už došlo změny: konečně ho krom tych chlapú začínajú slaviť ai ženy.
Nepřišli zme eden hráť, my zme vám tu přišli přáť.
Jak vás z nám, tož dozajista, každá z vás už prácu chystá.
Ne dnešní deň šak platí: Dneskaj ať dělajů chlapi.
Měly ste im, milé robky, prádla nachystať 2 škopky.
Ať aspoň raz v roku zkusá, co ty robky vystáť musá.
Že to není edem tak:
z práce letěť nakupovať, vařiť, šiť a děcka chovať.
Dyť je to až na zbláznění, jak sa doma všecko mění,
dyž tu chybí robská ruka.
Měl by každý chlap už vědět, přidá z práce, né si seděť.
Pěkně z robkú dohromady pořádek udělať všady.
Ne edem na osmý březeň karafiát donésť jeden.
Vy, co sa budete teprv vydávať, na moju radu byste měly dať:
Ledva u vdavek věrnosť slúbíte, tož temu svojímu pěkně na nohu stúpíte.
Esli sa vám to podaří, tož v sázku krk svúj možu dať,
že ai ten najvěčí neposlucha vás bude naisto poslúchať.
Vy, keré ste o tem nevěděly, tož do kurzu na převýchovu chlapú byste chodiť měly.
Co tu budu mudrovať, dyť sem přišél vinšovať.
Spocený sem už všecék a eště vám přeju hromadu ogarú a děcék a jak náš staříček praví:
Kopu peněz, fúru zdraví.
V roce 1993, kdy Valašenka slavila 40. narozeniny, čítala 70 členů. Vidčané dodnes vzpomínají na pozoruhodná dvouhodinová vystoupení souboru, která se zrodila zásluhou obětavého přístupu Růženy Zetkové. Své milé Valašence věnovala veškerý volný čas. Když o pět let později stála na hlavním podiu valašského muzea u příležitosti 45. výročí Valašenky a diváci jí děkovali za pětatřicetileté vedení souboru, byla dojatá a šťastná. Zůstala mu věrná až do doby, dokud jí stačily síly. Hodně jich pak potřebovala v boji se zákeřnou chorobou.
Folkloru se věnují synové i vnuci
K valašské cimbálovce mají blízko i synové, kteří své dětství prožili s Valašenkou v době, kdy ji vedla Růžena Zetková. Starší Ladislav dnes hraje v Polajce a mladší Petr působil v Javořině a nyní je v Kotáru. Vnuk Petr vystupuje v Jánoši a vnučka Kateřina zpívá a je houslistkou v Kotáru. „Na příkladu mé maminky jsem se přesvědčil, že vedení souboru vyžaduje obrovský elán,“ uvedl Petr Zetek. „Před každým, kdo se této krásné a velmi náročné práci s dětmi věnuje, je zapotřebí smeknout. V případě mé maminky za sebe smekám až na zem.“
(MTA)
Růžena Zetková na snímku ze sedmdesátých let
Vystoupení Valašenky u příležitosti jejích 40. narozenin
45. narozeniny Valašenka oslavila ve Valašském muzeu v přírodě
Synové Růženy Zetkové ve valašském kroji na pohlednici Rožnova pod Radhoštěm
