Milí žáci, vážení rodiče a zaměstnanci.
Vánoce a konec roku nás vždycky nakonec donutí k zastavení a zamyšlení. „…to nám to zase uběhlo. To to uteklo….“, slýchávám.
Najednou máme hromadu přání, posíláme si přání, přejeme si navzájem, bilancujeme, dáváme si dárky, …. Jsme nějací sdílnější, problémy nevidíme tak velké a nacházíme pochopení a řešení věcí a skutečností i tam, kde ještě nedávno stála nepřekonatelná zeď.
Co se to s námi vždycky o Vánocích stane? Je to tak jednoduché.
Na pár dnů v roce se dokážeme zastavit, otevřeme svá srdce, zdvihneme hlavu a vnímáme tu krásu světa. Všimneme si hvězd, že svítí, lidí kolem nás,… V touze páchat dobro jsme najednou schopni uvolnit i místo staré paní v autobuse a neporazíme důchodce na chodníku.
To všechno jsou Vánoce – Vánoce v nás.
„Hezké Vánoce“, přejeme si navzájem „…a hodně dárků, … a zdraví …a pak si přejeme do nového roku….“
Co vám všem mohu popřát já?
Přeji vám, aby ten pocit, který jste poznali, když vám babička poděkovala za uvolněné místo v autobuse, aby vám to teplo kolem srdíčka, když jste se otočili za člověkem, kterému jste právě pomohli, aby vám to napětí, kdy maminka vybaluje pod stromečkem právě ten váš dárek, aby vám všechno toto zůstalo v paměti, v duši i srdíčku. Abyste tento pocit chtěli ještě tisíckrát znova prožít a rozmnožovat jej – a nejen o Vánocích.
Otevřete svá srdce všem nádherným vjemům, které nám Vánoce přinášejí. Věřte, že vůně maminkou pečeného cukroví z vaší kuchyně, váš stromeček a vaše dárky jsou to nejkrásnější na světě.
Přeji vám, abyste nikdy nemuseli mít strach otevřít svá srdce, abyste dokázali vnímat všechnu tu krásu, kterou nám život přináší, která je v nás všech a všude kolem nás.
Váš Zdeněk Chrástecký